Červen 2006 - Český kras
Pro další výlet konaný v červnu jsme si vybrali první sobotu, která padla na třetího. Sešli jsme se ještě v silnější sestavě než v květnu, abychom navštívili nejznámější jeskyni Českého krasu. Třešničkou na dortu se měla stát vyhlídka na lom Amerika. Ale nebudu předbíhat..
V brzkých ranních hodinách jsme opět byli nuceni využít služeb dvou motorových vozidel. Ono 7 lidí je už celkem vysoký počet. A tak jsme ve složení Erika, Ester, Jindra, Jitka (prvně na výletě s námi - to abychom se poznali před výpravou na Slovensko), Lukáš, Martin a Pavel vyrazili směr Beroun. Byli jsme příjemně překvapeni, protože cesta byla na poměry ve SČ velmi dobře značená a tak jsme cca po hodince mohli zaparkovat naše "miláčky" na parkovišti nedaleko Koněprus. Počasí celkem přálo, opět jsme se vyhnuli dešti :). Po zaplacení vstupného jsme si prohlédli okolí pomalu se odebrali ke vstupu do jeskyně. Krápníková výzdoba, pár zajímavostí - každý si tam našel určitě to své.
Po opuštění podzemního království jsme se na lavičce u východu nasvačili,
udělali pár fotek, obdivovali skládanky z kamenů na dně lomu.
Po té jsme se pomalým krokem vraceli na parkoviště. Trochu nás přibrzdila pro některé povinná návštěva Suvenýrů. Zasedli jsme do vyhřátých "kár". Dalším cílem byl lom Amerika. Po shlédnutí mapy jsme se rozhodli, že v Srbsku přejedeme Berounku a a při cestě po proudu řeky nejdříve projedeme obcí Karlštějn, ve které odbočíme směrem do kopců do vesnice Mořina. Znáte to, člověk míní a život mění. V Karlštejně jsem odbočku nějak minula, ale v další vesničce jsem chybu napravila...A tak jsme po chvíli dorazili k lomu Amerika. Nastal problém, kde zaparkovat. Jak už to na těchto turisticky zajímavých místech chodí, všude je zákaz zastavení. Aby toho nebylo málo na místě, kde se zdálo, že by se parkovat mohlo stáli policajti. Tak jsme jezdili stále dokola.Až jsme vyslali Jindru, aby se pánů policistů na rovinu zeptala, zda se tam může parkovat. Prý ano, jen tam vyšetřují vykradení jednoho vozidla.. Hmm, moc klidu to člověku nepřidá..
Lom Amerika je opravdu nádherný a lze ho jen doporučit. Škoda jen, že není veřejnosti zpřístupněný. Chvíli jsme diskutovali projít jsme kolem lomu po žluté, ale vzhledem k času a večerním plánům byl tento plán zavrhnut.
(Byl by to docela pěkný "vlastivědný" okruh. Komu se podaří navštívit během hodiny Velkou Ameriku, Mexiko, Malou Ameriku? To jde jen u nás v ČR). Po výše popsané minele jsem požádala Martina jako řidiče druhého vozu, aby teď hledal cestu on. Prvním orientačním bodem bylo, NĚKDE SE NAJÍST. Pánové vybrali město Loděnice a zde místní pizzerii (jaké to překvapení). Bohužel v jedné sousední restauraci měli obsazeno (vypadala velmi zajímavě, tak někdy příště "Ve století"). V pizzerii jsme zahnali hlad a přes nějaké "kotěhůlky" jsme se vraceli domů. Krom jiného jsme také minuly ruzyňské letiště. Marné byli naše snahy (druhé auto = ženská část výpravy), abychom na chvíli zastavili a kochali se jak letadla přistávají a vzlétávají. Pánové sice po chvíli zastavili, ale nebylo to kvůli tomu, že by si všiml našich signálů. (ono jet na ručku z Loděnic a ž skoro ku Praze...to je docela nepříjemné. I pro druhé vozidlo. Kdo měl pořád přemýšlet, proč tam smrdí ta spálená guma :)) Nakonec vše dobře dopadlo a mi se ocitli v Kralupech. Rozloučili jsme se s Jitkou a na chvíli se rozešli.
Večer nás ještě čekala oslava dvou narozenin, kde se k nám připojila Martina se Zdeňkem. I z tohoto důvodu je jasné, proč tento výlet nepatřil mezi ty náročnější. Také jsme museli šetřit síly, protože za ani ne měsíc nás čekala turistika u našich východních sousedů.