Červen 2007 - Zakšín
Při plánováni červnového výletu jsem si vzpomněla na heslo: „Život je změna“. A proč se nepodívat na svět tak nějak jinak – z hřbetu koně?
Sehnat kontakt na jízdárnu nebyl až takový problém, kolem Zakšína jezdím docela často.
Paní majitelka nebyla nějakou dobu dostupná, ale nakonec jsme se dohodli na neděli 10. června na 12h… takový pěkný nedělní oběd J
V deset hodin jsme se sešli v Kralupech na obvyklém místě. V Lužci jsme nabrali Jindru a do konečného počtu už nám zbýval už jen jeden člen. Luboš na nás čekal na benzínce u Bukvě. Po menších problémech s nastartování auto jsme opustili „zlatý důl“ a přes Mělník se vydali směr Česká Lípa.
Jízdárnu jsme našli bez problémů. Když jsme se chystali vstoupit do statku, vyšla nám naproti paní majitelka a sdělila nám, ať se nezlobíme, že se naše vyjížďka posouvá o hodinku (skluz je prostě všude). Sluníčko začalo pálit jako v poledne J, proto jsme se vydali do stínu stromů.
Kousek od této vesničky se v kokořínských lesích schovává Pustý zámek. Místo čekání jsme si ho šli prohlédnout. Jedná se o zajímavý skalní útvar, kde jsme si trochu oprášili své horolezecké dovednosti.
Cesta tam, zpátky i s „prohlídkou“ nám zabrala tak akorát času a my jsme byli v 13h připraveni ve statku na příchod koní.
Nejdříve jsme každý dostali helmu (nebo přilbu… prostě kdybychom náhodou spadli, abychom si náhodou neudělali díru do hlavy:o)… to víte náhoda je blbec J)
Majitelé začali pomalu vyvádět koně ze stájí. Nejdříve nasedla Jindra, pak Martin a nakonec jsme seděli všichni v sedlech různě statných koní. První pocity (tedy jestli se mnou ostatní budou souhlasit) nebyly zrovna moc příjemné. Přeci jen kůň je živý tvor…
S personálem jsme se dohodli, že bude asi nejlepší, když pojedeme na koni jen my a oni půjdou po svých vedle nás. Nakonec s námi šli „průvodkyně“ a myslím si, že to bylo jen dobře. Projížďka trvala asi 40 minut. Některým to šlo lépe někomu hůře.
Člověk si myslí, že nasedne na koně a veze se. Ale opak je pravdou… po pěti minutých mě bolely nohy jako čert. Po chvíli ale člověk začal mít jiné starosti… aby ten kůň vůbec jel (žádné pedály tam nebyly J)
Projížďka vedla nejdříve po místní komunikaci a pak jsme odbočili na lesní cestu, která vedla mírně do kopečka kolem skal. Na jednom širším úseku jsme se otočili (tedy aspoň jsme se o to snažili) a tou stejnou trasou jsme se vraceli zpět na statek.
Ve statku jsme „seskákali“ z našich ořů a někteří z nás koníky zaparkovali osobně do stáje.
Chvíli jsme debatovali s paní majitelkou a rozebírali jaké části těla nás bolí. J
Při cestě zpátky jsme zastavili v restauraci v Chudolazech, abychom nasytili své hladové žaludky. (od rána jsme hladověli, přeci jsme nemohli lézt na koně najedeni J)
Příjemné posezení jsme využili k předání narozeninových dárků.
Po páté hodině jsme se rozloučili s Lubošem, chvíli poté i s Jindrou a kolem šesté jsem vysadila poslední „účastníky zájezdu“ v Kralupech.
Myslím si, vcelku vydařený výlet. Opět nám počasí přálo.
Tak zase někdy po prázdninách.