Květen 2006 - Hřensko
Pro další výlet byl zvolen 6. květen. Jak prozíravý byl tento výběr bude možno pochopit až na konci tohoto článku. Osobně jsem se na návštěvu Českosaského Švýcarska velmi těšila, protože tento kraj patří mé nejoblíbenější. :)
Podařilo se mi "nalákat" rekordní počet lidiček, a proto jsme museli k dopravení na sever ČR použít dvě auta. (6 lidi by se do jednoho fakt nevešlo). A tak výprava ve složení Ester, Jindra, Lukáš, Pavel, Martin a já mohli po osmé opustit město proslavené hlavně chemickým průmyslem a těšit se na krásy národního parku.
Cesta nám rychle utíkala a po skoro 2 hodinách jsme zastavili ve vesnici Vysoká Lípa. Zde padlo rozhodnutí, které zásadním způsobem ovlivnilo celý výlet...(no zase to nic až tak dramatického nebylo). Moje vize byla taková, že auta ponecháme na Mezní louce a pak pěšmo obejdeme okruh v celkové délce asi 17km. Když jsme sdělila svůj plán a info, že na Mezní louce je placené parkoviště (50Kč/den) bylo většinou rozhodnuto, že si ušetříme dohromady těch 100Kč a auta ponecháme ve Vysoké Lípě. Mužská část výpravy svým znaleckým okem nahlédla do mapy a sdělila nám, že na Mezní louku (plánovaný výchozí bod) to je něco málo přes 2km..Nepřipadalo nám to až tak daleko (co to je 2km,že ?) a tak jsme vzali svačiny a klidným krokem vyšli po asfaltové silnici. Jaké bylo naše překvapení, když jsme po nějaké době nalezli ceduli s nápisem, že Mezní Louka je ještě 3,5 km daleko.. Nedá se nic dělat, aspoň se projdeme... zněli hlasy odvážlivců... Když jsme došli na Mezní Louku, napojili jsme se na červenou turistickou značku, po které jsme došli až do Hřenska.
Tato cesta vede kolem skalních útvarů k tomu nejznámějšímu PRAVČICKÁ BRÁNA.
Zde jsme se nasvačili, shlédli přírodní útvar. Bohužel jsme byli v časovém presu (4km navíc jsou 4km navíc) a tak jsme nedošli až na vrchol brány.
Byla jsem nucena zavelet a hnát všechny výletníků lesem cestou necestou až do Hřenska. V nohou jsme měli už něco přes 14km.. Naštěstí počasí přálo, nebylo vedro ani zima a hlavně nepršelo. Z Hřenska jsme proti proudu říčky Kamenice po žluté značce rychlým krokem skoro doběhli k první soutěsce. Jmenuje se.... Po zaplacení vstupného jsme se "nalodili". Příjemný převozník nám řekl něco o soutěsce, ukázal zajimavé skalní útvary, osprchoval vodopádem a řekl pár vtípků.. Po tom 15km běhu to bylo docela příjemné krátkodobé posezení...
Před námi byla přibližně 1,5km dlouhá cesta, která nás dovedla k druhé soutěsce a to... Znovu jsme zaplatili vstupné a vyslechli si podobný výklad jako během předchozí plavby. Jediné, co chybělo bylo "sprchování". Po 10 minutách jízdy jsme vystoupili na břeh a před s sebou jsme měli závěrečný úsek našeho výletu. Stále jsme šli proti proudu Kamenice a sledovali jsme žlutou.
Poté, co jsme opustili kaňon místní říčky a „žlutou“ a přeorientovali jsme se na modrou. To byla ta, která nás po 25km dovedla až k našim 4kolým miláčkům. Pár minut jsme odpočívali v autech, přezouvali boty. Bylo celkem dost hodin a naše prázdné žaludky se hlásili o svůj příděl potravy. Nasedli jsme do aut a uháněli směrem k domovu. Večeři jsme naplánovali do Litoměřic, kde nám byla Martinem doporučena místní vývařovna Babylon. Kolem půl osmé jsme seděli již na terase této restaurace a lámali si hlavu, co si dobrého dáme. Vybrat něco k snědku bylo snad těžší než ujít dnešní dávku kilometrů. Takhle rozsáhlý "jídelňák" jsem již dlouho neviděla. Nechtělo se mi dlouho přemýšlet a tak jsem vsadila na jistotu - pizzu. Příjemně najedeni, skoro už za tmy jsme opustili LT a "dorazili" těch pár kiláčků. V Nové Vsi jsme vysadili Jindru a už nám zbývalo jen pár km do Kralup.
Jednalo se o náročnější výlet. Někteří z nás si puchýře léčili ještě dlouho. Na druhou stranu to byla skvělá průprava na turistiku ve Slovenském ráji, která byla naplánovaná na červenec.
A den navíc (díky státnímu svátků) se také hodil. Osobně nevím, jak bych došla do práce. :)) To víte nové boty....