Leden 2006 - Přechod Nedvězí
Na začátku roku jsem si řekla, že bychom mohli společně strávit vždy jeden víkendový den v měsící a vyrazit na nějaký ten výletíček.Nikdo nebyl proti a tak jsme začali hned v lednu. Skoro by se dalo říci, že polární výpravou jen pro zdatné jedince...
21. ledna v ranních hodinách jsme ve složení Erika, Jindra, Luky, Martin a Pája nasedli v Kralupech do fáčka a vydali se směrem severní okraj Kokořínska. Cílem výletu byl přechod kopce Nedvězí. Po cestě se počasí začínalo zhoršovat. Při vjezdu to Dubé již nepříjemně pršelo. Zde bych chtěla vyjádřit velky obdiv Martinovým řidičským schopnostem. Namrzlé serpentiny nebyly zrovna nic příjemného. MARTINE, DÍKY. V pořádku jsme dorazili do vesničky Nedvězí, kde jsme ponechali auto a vydali se zdolávat vrchol. Příjemným překvapením byl fakt, že výstup nebyl až tak namáhavý (přeci jen jsme v pohodlí auta "vyšplhali" docela vysoko). Z Nedvězí je krásný výhled do kraje.
Škoda jen, že povětrnostní podmínky nám moc nepřáli. Po povinné hromadné fotce jsme se vydali na sestup a pokračovali v pochodu. Naplánovali jsme si okruh po okolí.
Cesta po rovině a do kopce byla celkem bez problémů, ale zdolávání kopců... no nic moc. Počasí se celkem umoudřilo a tak nám procházka hezky ubíhala. Až do chvíle, kdy jsme na planině pěkně zakufrovali. Nalezli jsme sice vytouženou zelenou, která nás měla dovézt kolem skalních útvarů zpět k autu. Nicméně po chvíli jsme pochopili, že ta zelená byla nějaká stará zelená a nová vede někde jinde...hmmm i to se stane. Za hustého sněžení a silného větru jsme přešli pole a došli zpět k auta. Po probrání situace jsme se dohodli, že si skalní útvary nenecháme ujít a tak všichni kromě Martina (řidiče) vyrazili. S ním jsme se dohodli, že popojede autem a počká na nás na smluveném místě.
Zdá se to být neuvěřitelné, ale skutečně jsme se všichni sešli, tam kde jsme měli.
Cesta domů už proběhla bez problémů a nas první společný zimní výlet jsme zakončili na Mělníku v Mexu.