Leden 2007 - Vojtěchov
Pro první výlet nového roku jsme vybrali 20. leden. V 8.30 jsme ve třech nasedli do auta. Po cestě jsme v Lužci nabrali Jindru a na mělnickém nádraží Jitku. Tím jsme byli kompletní. 5 nadšenců (Erika, Jindra, Jitka, Martin a Pavel) se mohlo vydat vstříc dobrodružství. Asi nikdo z nás nevěděl, jak cesta do obce Vojtěchov bude po čtvrtečním řádění orkánu Kiril vypadat. Po cestě jsme sice viděli pár spadaných stromů, ale nijak to neomezilo natož ohrozilo naši jízdu. Kolem desáté jsme u místní lípy zaparkovali fáčko a vyšli po zelené turistické značce. Lehce blátivou cestou vedoucí různými roklemi a údolími, chvílemi do kopce, jsme došli ke Švédskému valu.
Chvíli jsme debatovali nad tím, co si pod uvedeným názvem máme představit. Nic kloudného nás nenapadlo a tak jsme pokračovali dále. Po nějaké době jsme opustili zelenou a věnovali pozornost barvě modré.
Ta nás dovedla ke skalnímu útvaru Obří hlava a žába. Udělali jsme pár fotek a rozhodovali se, kam dále.
Nakonec zvítězila návštěva Faraóna. Tam nás dovedla žlutá. Jednalo se o skalní útvar, prý nejobtížnější horolezecká stěna Mšenska... no nevím, nezkoušeli jsme to. Začalo trochu krápat a tak jsme se raději znovu začali sledovat modrou. Naštěstí "déšť" za chvilce přestal a my se v klidu kochali krásami Kokořínska. Po cestě nás zaujala rokle Apatyka. Zvláštní místo i v létě tam prý je jen 13 stupňů. I tuto roční dobu tam bylo chladněji a aspoň nám to trochu připomínalo dlouho očekávanou zimu. V Apatyce jsme se aspoň nasvačili, abychom měli dostatek sil pro zdolání "vrcholu dne".
Tím se stala místní atrakce Pokličky. Vylezli jsme poměrně dost dřevěných schodů. Ta námaha se vyplatila, protože nám byl "nabídnut" nádherný pohled a tuto raritu.
Neudělat fotky jak Pokliček tak i nějaké skupinky by byl hřích.
Po schodech jsme se vrátili dolů a čekal nás poslední úsek výletu. Červená značka nás dovedla zpět do Vojtěchova.
Po cestě jsme se stavili na Mělníku v Mexu. Přeci jen přibližně 10km ujitých kilometrů nám odebralo nějakou energii a bylo potřeba ji doplnit. Kolem třetí hodiny jsme se rozloučili s Martinem a Jitkou, kteří se pokračovali vlakem do Litoměřic. Po cestě domů jsme Jindru vysadili doma a ve čtyři hodiny jsme parkovali na místě, kde jsme se dnes ráno sešli.
Počasí nám vyšlo (pár kapek nás nemůže ohrozit, neobtěžoval nás vítr), trasa nebyla náročná a zároveň docela zajímává. Když to shrnu, docela pěkný výlet...:))