Listopad 2006 - Kutná Hora
Dvanáctý den předposledního měsíce v roce (pro ty pomalejší 12.11.06) se stal termínem našeho dalšího společného výletu, který měl v sobě několik změn či prvenství. Tak od začátku. Prvenstvím a to tím asi nedůležitejším byl fakt, že nás Jindra POPRVÉ vezla na výlet. No řekněmě si to narovinu, chtěla jsem si trochu odpočinout a .... (ale to není tak důležité :)) Další změnou byla určená hodina srazu...provedla jsem takový malý testík a stanovila sraz na 8:10. Dle následných dotazů a připomínek se mi zdá, že se mi ostatní povedlo docela zmást. Tento trik vedl k tomu, že jsme Kralupy opustili skoro přesně ve stanovený termíny a ne třeba s 30 minutovým zpožděním... :)) Tak to jen na úvod.
K dopravě do KH hory jsme využili dalniční síť (no nevím, ta hradecká je něco jako brněnská, takže vám přijde, že spíše jedete vlakem než autem....samé duc duc duc..). Na exitu 39 směr Hradec Králové jsme "železnici" opustili. V obci Oseček jsme přibrali dalšího člena výpravy. Konečný počet byl 5 (Pavel, Martin, Jinda, Erika a ....). Společně jsme v pořádku dorazili do Kutné Hory. Na místním placeném (pro nás neplaceném, no to víte, je již po sezóně) jsme zaparkovali naše přibližovadla. Klikatými uličkami jsme došli k Muzeu stříbra (Hrádek).
Prohlídka II.okruhu začínala v 10.30 a tak jsme měli cca 10 minut na zakoupení lístku a rozhlédnutí se do kraje (no ale znáte to, Kutná Hora je nedaleko Kolína a tam je samá rovina :)) Průvodci byli tak hodní, že naše skupina čítala jen 5 lidí (super!!!.. neotravoval nás nikdo jiný) a trvala asi 90 minut. Nejdříve jsme si vyslechli něco o historii Kutné Hory, těžbě stříbra. Pak následoval zlatý hřeb dne.
Dostali jsme bílé hábity (perkytle), helmy a svítilny a vešli jsme do skutečných dolů. Byli jsme upozorněni na velmi stísněné prostory a vlhkost (zhora i zdola). Štola je dlouhá asi 200m a v některých momentech bylo sdolání docela těsné. Ještěže nepatřím mezi čahouny. Kluci měli chvílemi docela problémy. Když jsme opustili štolu, průvodkyně nás ještě zavedla do mincovny, kde nám vysvětlila a ukázala, jak se ve středověku vyráběly dináry, groše a tolary...Po ukončení této prohlídky jsme muzeum opustili a jali se navštívit symbol havířského města tj.
Chrám sv. Barbory. Po vyfocení této památky jsme se pomalu proplétali uličkami zpátky k autům.(trochu času jsme také strávili v prodejně suvenýrů, Hurááá mám další turistickou známku:)) Po cestě jsme nalezli jednu skvělou restauraci, kde jsme skoro (viď Pavle) všichni zahnali hlad. Najedeni a napojeni jsme za nepřijemného deště udělali pár rychlých kroků k našim opuštěným "miláčkům. Nikdo domů nepospíchal, a proto bylo rozhodnuto o dalším cíli našeho výletu: bowling v Poděbradech. Bohužel jeden vyzkoušený neměl volno a tak jsme dali na radu místního a vyzkoušeli druhý nově otevřený v tomto lázeňském městě. Společně jsme vyzkoušeli již několik drah, ale toto byl unikát. Začalo to půjčenými botami. Bylo na nich vidět, že jsou skoro nové. Osobně jsem dostala jedny, jenž vypadaly spíše na tenisové. Dalším překvapením bylo osvětlení...no skoro tma. Naštěstí nám pak obsluhující slečna rozsvítila. A pak přišlo to překvapení. Stále nechápeme, čím to bylo, ale ty koule si prostě létaly, kam chtěly. S největší pravděpodobností byla dráha nějak zvláštně navoskována (nebo čím se to leští)
Skóre, jenž je vidět na jedné máznuté fotce je vypovídající. Rozmýšlela jsem, zda tuto tragédii zde vystavit, ale pro dokreslení situace je to nejlepší. Po odházení dvou her jsme dali vale Poděbradům a za tmy a nepřijemného deště opět využili "dálnici" a kolem 18 hodiny nás vítaly Kralupy.
Dle mého názoru skvělý výlet. :))